Poznej strom, pod kterým stojíš.

Jihoevropská borovice s tmavou kůrou a dlouhými tuhými jehlicemi; často vysazovaná na suchých stráních.

Rezavě oranžová kůra v horní části kmene a jehlice po dvou ve svazečku; strom písků a skal.

Bílá loupavá kůra, převislé větve a drobné trojúhelníkovité listy – pionýr každé paseky.

Hladká šedá kůra jako sloní kůže, lesklé vejčité listy a bukvice v ostnité číšce.

Obr ze severozápadu Ameriky; jehlice voní po citrusech a šišky mají trojcípé vyčnívající šupiny.

Severoamerický přistěhovalec s ostře špičatými laloky listů, které na podzim hoří červení.

Král nížinných lesů – mohutná koruna, žaludy na dlouhých stopkách a listy s oušky u báze.

Dub pahorkatin a kopců: listy na dlouhých řapících, žaludy přisedlé přímo na větvičce.

Svalnatý kmen s podélnými hřebeny, listy jako buk – ale dvojitě pilovité a řasnaté.

Planá hrušeň s trnitými větvičkami a tvrdými hruštičkami, které změknou až po přemrznutí.

Trnitá pláňka lesních okrajů s malými kyselými jablíčky; vzácnější, než by se zdálo.

Pichlavé jehlice v trojčetných přeslenech a modré „jalovčinky“, které zrají dva roky; strom pastvin.

Černé sametové pupeny, lichozpeřené vstřícné listy a svazky nažek visící až do zimy.

Menší javor mezí a remízků; drobné pětilaločné listy a korkové lišty na větvičkách.

Horský javor s šupinatě se odlupující kůrou a tupými, pilovitými laloky listů.

Listy s ostře vytaženými špičkami laloků, z řapíku roní mléčnou šťávu; křídla dvounažky rozevřená do plocha.

Ploché měkké jehlice se dvěma bílými proužky a šišky, které stojí vzpřímeně a rozpadají se na stromě.

Lichozpeřené listy a chomáče oranžových jeřabin, které na podzim živí hejna ptáků.

Drsné, na bázi nesouměrné listy a nažky s křídlem kolem dokola, dozrávající už na jaře.

„Kaštan“ z návsí a zámeckých alejí – dlanitě složené listy, svíce květů a ostnité tobolky.

Pravý jedlý kaštan – dlouhé ostře pilovité listy a plody v ježaté číšce.

Národní strom: srdčité listy s rezavými chloupky v úžlabí žilek a medově vonící květy.

Větší, měkce chlupaté listy a dřívější květ než u sestry srdčité; strom návsí a alejí.

Jediný náš opadavý jehličnan – měkké jehlice ve svazečcích na podzim zlátnou a padají.

Strom břehů a mokřadů; listy na špičce vykrojené, plody v malých dřevnatých šišticích.

Široká koruna, aromatické lichozpeřené listy a vlašské ořechy v zelené dužnaté slupce.

Maskáčová odlupující se kůra a kulovitá plodenství visící na dlouhých stopkách; strom velkoměst.

Nejběžnější strom českých lesů: čtyřhranné pichlavé jehlice a dlouhé převislé šišky.

Bílé převislé hrozny květů s omamnou vůní a drobné černé peckovičky trpké chuti.

Pomalu rostoucí a dlouhověký; tmavě zelené jehlice, červený sladký míšek a všechno ostatní jedovaté.

Mohutný topol lužních lesů s hrubě rozbrázděnou kůrou a trojúhelníkovitými listy; dnes ohrožený křížením.

Okrouhlé listy na zploštělých řapících se třesou i v bezvětří – odtud „třese se jako osika“.

Vonící bílé hrozny květů, trny na větvích a lusky; invazní krasavec ze Severní Ameriky.

Divoký předek pěstovaných třešní; lesklá kůra s příčnými lenticelami se loupe v proužcích.

Velká vrba říčních niv s úzkými, zespodu stříbřitě hedvábnými listy.

První pastva včel – stříbrné „kočičky“ rozkvétají dřív, než se objeví široké chlupaté listy.